Říká se, že tělo je zrcadlem naší duše. Stačí se podívat na člověka, který má strach, obavy, prožil ztrátu nebo má hodně starostí. Nebo si všimněte někoho zamilovaného, sebevědomého nebo zapáleného do nějakého tvůrčího procesu. Všechny myšlenky a emoce se zrcadlí do těla. Tělo je upřímné tak, jako královi neviditelné šaty. Skrytí našich emocí se často vynořuje v našem stínu, proto většina lidí si není vědoma kroků, které dělá špatně a emocí, které často zasouvá do šuplíčků, nazývané podvědomí. Tyto šuplíčky se otevírají při různých konfrontacích v podobě nepřiměřených emočních výlevů nebo jako únava, stres, podráždění, nechuť, agrese, aj. Pokud na ně včas nereagujeme, manifestují se v podobě somatických příznaků. Bolest hlavy, zad, dýchací problémy, zablokované klouby poté můžou přejít k zánětům, vysokému tlaku či rakovině.
V roli fyzioterapeuta jsem 15 let. Prošel jsem si různá zařízení od domova seniorů, ambulance, lázní až k vlastní praxi. Ve fyzioterapii se řeší převážně pohybový aparát, to znamená, že pokud jste omezeni v pohybu, měli byste navštívit fyzioterapeuta. Problém nastává, že se vždy řeší symptom, například zablokovaná krční páteř, a neřeší se příčina. Pokud přijmete člověka jako celistvou bytost, se všemi jeho emocemi, myšlenkami, přáními, obavami, to znamená, že přijmete jeho duši, tak současná medicínská a fyzioterapeutická léčba nemůže nikdy být pro člověka 100% přínosná. Psychofyzioterapie by měla být nedílnou součástí fyzioterapie, protože pohybové problémy a dokonce i úrazy můžou mít svůj počátek ve vašem psychickém diskomfortu, traumatech a strachu. Dokonce i nehody jsou tu, aby s námi trochu otřásly a nasměrovaly nás na správnou životní kolej. Mělo by se vědět, že původ nemoci je z více zdrojů ty a případně mohou být i propojené (obr1).
Lidé by se neměli bát hovořit o svých pocitech a terapeut měl zase být ochoten a schopen naslouchat a často se i dívat. Krása a bolest duše se pozná v ladnosti pohybu, držení těla a vyjadřování.
A co když se rozhodnu přijít na terapii? Musíte hlavně důvěřovat terapeutovi a sami sobě. Je potřeba se otevřít a být k sobě upřímný. Málokdo to zvládne, protože to často bolí. Proto lidé jsou ve stínu ne-moci. Potom však nastává osvobozující a léčivý pocit. A jak poznáme, že je naše nemoc psychosomatická? Převážně se opakuje, nezabírá klasická medicína, někdy se příznaky stěhují, vyšetření nevykazují žádné nesrovnalosti, symptom se zhoršuje při vypjatých situacích.
Každopádně psychofyzioterapie není psychoterapie nýbrž koučing, propojený s fyzioterapií a psychologickým poradenstvím.
Těším se na viděnou.